3. 7. 2014: Svatý Tomáš

„Nevěřící Tomáš“ je označení, které vzniklo na základě rozhovoru, o kterém jsme dnes slyšeli. Ostatní apoštolové říkají Tomášovi o zmrtvýchvstání Pána Ježíše Krista a on odpovídá: „Dokud neuvidím, neuvěřím.“ Zde ale snadno dojde k nedorozumění, pokud jde o výraz „nevěřící“.

Není víra jako víra, stejně tak není nevíra jako nevíra. Svatý Tomáš neodmítal uvěřit, jak tomu bývá mezi přesvědčenými ateisty. On pouze chtěl mít pro uvěření více důvodů, než pouhé svědectví lidí. (Však také o božské ctnosti víry říkáme, že nevěříme kvůli svým lidským schopnostem, ale věříme pro autoritu samotného Boha, který neklame ani nemůže být klamán.)

Tomášův postoj vůči zprávám ostatních apoštolů souvisí s jeho celoživotním postojem dělat vše naplno a zcela (pořádně). Tak také své uvěření chtěl mít postavené na pevných základech, aby pak jeho víra byla „pořádná“. Uvěřit lidskou vírou je dobré, ale snadno dojde k omylu. Toho se chtěl Tomáš vyvarovat. Uvěřit na základě vlastní smyslové zkušenosti („protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi“) je lepší, i když se ale nejedná o víru v užším slova smyslu. Nakonec, uvěřit božskou vírou při příležitosti hlásání je tím nejlepším, a proto jsou „blahoslavení ti, kdo neviděli, a přesto uvěřili“. – Toto rozlišení souvisí s tím „není víra jako víra“.

Popis cesty do Jeruzaléma, jak jej máme u synoptiků, ukazuje strach učedníků, kteří už vědí, že Pán Ježíš jde na smrt. Ale jiná perikopa která popisuje počátek této cesty, ukazuje odhodlání sv. Tomáše, který povzbuzuje také ostatní k ochotě položit dokonce i svůj život: „Pojďme i my… zemřeme s ním.“ Nakonec při poslední večeři sv. Tomáš svými slovy nepřímo potvrzuje, že dobře ví, co je v životě skutečně důležité.

A tak když se řekne „nevěřící Tomáš“, nemáme před sebou nějakou negativní postavu, ale svatého apoštola, který je nám v mnoha oblastech dobrým příkladem k následování.