27. 4. 2014: 2. neděle velikonoční: Jan 20, 19-31

Druhá neděle velikonoční je z více důvodů nazývána „nedělí Božího milosrdenství“. V evangeliu jsme slyšeli o prvním setkání zmrtvýchvstalého Ježíše Krista se sborem apoštolů. Mluví k nim o odpouštění hříchů a o pokoji. K odpuštění hříchů může dojít jedině díky Božímu milosrdenství.

Jaký postoj máme k němu zaujmout? Také zde hrozí nebezpečí dvou opačných extrémů, a s oběma jsme se v průběhu novověku již setkali. Prvním je zoufání nad Božím milordenstvím s jednostranným zdůrazněním spravedlnosti. U Boha je milordenství a spravedlnost totéž, nelze je proto stavět do kontrastu. Lidé pochybovali o možnosti odpuštění, snad jako kdyby Bůh ani nemohl nějaké hříchy odpustit. Když si uvědomíme, kým Pán Ježíš je – pravý Bůh a pravý člověk, snadno dojdeme k závěru, že jeho oběť a krev prolitá na odpuštění hříchů má nekonečnou cenu. Zatímco lidské hříchy, i ty největší, nejsou nekonečné. Proto může být každý hřích odpuštěn, Boží milosrdenství je bez hranic.

Tím se dostáváme k dalšímu chybnému postoji, totiž k opovážlivému spoléhání na Boží milosrdenství. Lidé si řeknou: „Bůh má každého nekonečně rád, je milosrdný, ať uděláme cokoli, odpustí nám.“ Je to unáhlená a chybná úvaha. Něco jiného je skutečnost, že nám Pán Bůh může pro svou nekonečnou lásku a své milosrdenství odpustit opravdu cokoli, a něco jiného je, zda nám bude opravdu odpuštěno. Možnost odpuštění ještě není odpuštění samotné. Otcové říkají: „Bůh nás stvořil bez nás, ale nespasí nás bez nás.“ Pán Bůh se nikomu nevnucuje, proto ani odpuštění hříchů nikomu nevnucuje. Pokud se člověk ze svého hříchu neobrátí, svého hříchu nelituje, odmítá se zpovídat, nachází se ve stavu životního postoje „NE vůči Bohu“. A protože se Bůh nevnucuje, i když je jeho láska nekonečná (a právě proto), respektuje svobodu, kterou nám dal, a odpuštění hříchu nedostaneme. Pak ani nelze počítat s věčnou spásou.

Pozdrav určený apoštolům zněl: „Pokoj vám.“ Kéž každý z nás zakusí opravdovou velikonoční radost spojenou s přijetím ovoce Velikonoc – odpuštěním hříchů, aby se velikonoční přání pokoje stalo skutečností.