24. 1. 2015: Sobota druhého týdne v mezidobí: Mk 3, 20-21

I když je dnešní evangelium krátké a zdá se být vytržené z kontextu následující perikopy, může nám mnoho říci. Zde se zaměříme pouze na jediné téma.

Na začátku Ježíšovy veřejné činnosti, po několika zázracích a několikarém kázání přicházejí jeho blízcí, aby se ho zmocnili a odvedli, protože říkají/se říkalo, že se pomátl. Nechtějí se nejprve přesvědčit, zeptat se přímo jeho, pečlivě vyhodnotit situaci a teprve potom jednat. Vycházejí z předsudku, který berou jako nezpochybnitelný fakt, a pak jednají ukvapeně. Takže v konečném důsledku tím, kdo dělá chybu, není Pán Ježíš, ale oni.

Člověk snadno odmítne nebo odsoudí to, co nezná nebo čemu nerozumí; do čeho moc dobře nevidí. Ale takový přístup je špatný.

Snad každý se už někdy ocitl v situaci, kdy se mohl zachovat  podobně, jako Ježíšovi blízcí: uvěřit vlastnímu či cizímu předsudku a na jeho základě jednat ukvapeně vzhledem k jiným lidem. Dokonce i odborník se může zmýlit při hodnocení jiných lidí, natož pak kdokoli jiný. Na první pohled se Ježíšovým blízkým (kteří navíc nebyli žádnými odborníky) zdá, že náhlá změna a odlišnost jeho chování naznačují pomatenost. A přesto pomatený nebyl a motivace změny jeho dosavadního chování byla ostatním neznámá, i když navýsost dobrá.

Vycházení z předsudků a unáhlenost v posuzování a ve vytváření si závěrů o druhých lidech může způsobit mnoho škody a zla. Platí to zvláště, když někdo začne tyto své závěry sdělovat dál. Každý ať se ptá sám sebe, jestli chce působit škodu a zlo, anebo dobro. Podle toho ať potom přistupuje k ostatním a tak ať o nich mluví.