23. 6. 2014: Pondělí dvanáctého týdne v mezidobí: Mt 7, 1-5

Výrok o třísce a trámu byl určen do těch řad, kde bychom žádné trámy neočekávali. Použita je druhá osoba, ne třetí. Jedná se o to, abychom se – lidově řečeno – starali o sebe a nehleděli na velikost chyb jiných lidí. Velikost chyb je totiž relativní, a proto se snadno může stát, že naše navenek malé chyby jsou ve skutečnosti mnohem závažnější, než navenek velké chyby jiného. Když má někdo otupělé svědomí a dopustí se nějakého vážného zločinu, o kterém ani netuší, že je zločinem, vykonal sice zlou věc se zlými následky, ale jeho svědomí zůstává čisté. Když se jiný člověk s dobrým svědomím dopustí zdánlivé maličkosti, ale činí tak zcela vědomě a dobrovolně a někdy i s nenávistí, právem se hovoří o trámu v oku. Tím spíše, když by se vědomě a dobrovolně dopustil něčeho, co je i samo o sobě velmi závažné.

Snadno se kritizují veřejní hříšníci, ale ve skutečnosti není zas tak důležité, jeslti je nějaký hřích veřejný nebo tajný. Mnohatisíciletá praxe ukazuje, že lidé, kteří často pranýřují chyby veřejných hříšníků, mívají sami mnoho tajných hříchů .

Často se kritizuje a odmítá pouze určitá oblast špatného života. Některé kruhy jsou zaměřeny na oblast prvního přikázání, jiné na oblast šestého nebo sedmého. Ale co – obvykle uvádíme: pomluvy a nactiutrhání? Co různé projevy nepřejícnosti vedoucí někdy až k nenávisti? Co nespravedlnost? A tak by se dalo pokračovat. Každý sám u sebe poznává, na kterou oblast občas zapomíná. Kde je však nepozornost, tam se snadno podlehne. Bdělí máme být v oblasti všech Božích přikázání: všechna pochází od téhož Boha, všechna spolu souvisí a jsou navzájem provázaná;  všechna se dají shrnout do jediného slova – jak o tom mluví uskutečňovaná božská ctnost lásky.