22. 7. 2014: Sv. Marie Magdaléna

Když někdo často koná dobré skutky, takže se stanou samozřejmostí jeho života, mluvíme o ctnosti. Když naopak někdo takovýmto způsobem koná špatné věci, mluvíme o neřesti. Lidé propadlí neřestem občas stojí před pokušením k zoufalství. Snad každý z nás se někdy setkal s člověkem, který o sobě tvrdil, že se už nezlepší. Případ sv. Magdaleny ukazuje, že možnost zlepšení se je zde vždycky, a to u jakéhokoli hříchu. Když si uvědomíme, že se v jejím případě jednalo o hříchy spojené s velkým potěšením, uvědomíme si také, že díky tomu měla další překážky k obrácení a důvody k setrvání v hříších. A přesto se obrátila.

Dnešní svátek je dalším povzbuzením pro všechny, kteří již něchtějí se svým životem nic dělat. Z několika rozhovorů v našich farnostech z poslední doby je znatelný postoj podobné rezignace. Dokud člověk žije, nikdy není pozdě. Ať už v mládí nebo stáří, vždycky je zde Boží nabídka nového začátku.

Stejně tak není dobré rezignovat ve svých modlitbách za obrácení hříšníků. Dějiny dokládají stovky případů, kdy se nějaký „nepolepšitelný člověk“, který „už jiný nebude“, zcela změnil. Vytrvalost v modlitbě je v takových případech potřebná. Kdo ví, co by se s tím „nepolepšitelným“ stalo, kdyby se po jisté době lidé za něho přestali modlit. Kdo ví, jak by to s jeho obrácením nakonec dopadlo.

A tak je dnešní svátek nejenom povzbuzením k obrácení těch, kteří se obávají, že už lepší nebudou (srov.: „Mohli jiní, mohly jiné, a proč ne ty…?). Je také povzbuzením k vytrvalé modlitbě, trpělivosti a pomoci těm, kteří to ve svém duchovním životě potřebují. Místo odsuzování jiných lidí raději pamatujme na výrok: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky.“