22. 6. 2014: Dvanáctá neděle v mezidobí A: Mt 10, 26-33

Lidé, kteří se ocitnou v nebezpečí smrti, zpravidla přehodnocují svůj dosavadní život. Najednou vidí, že mnohé z toho, čeho si cenili a na čem jim záleželo, byly ve skutečnosti malichernosti. A zároveň že mnohé opravdu hodnotné věci nedoceňovali.

Dnešní evangelium povzbuzuje k věrnosti ve víře i za cenu, že by mohly vzniknout určité těžkosti a pronásledování. V prvním čtení popisuje Jeremiáš, co musí vydržet kvůli své věrnosti Pánu Bohu. Jsou různá prostředí, kde by bylo dočasně výhodné zapřít křesťanství. Ale podívejme se, jak se na tyto dočasné výhody dívají v okamžiku smrti ti, kterým na nich tolik záleželo.

Důležitá je vždycky přítomnost.  Je sice dobré, když si někdo na konci života uvědomí: „Udělal jsem chybu, teď už bych jednal jinak.“ Lepší ale je, když si v přítomnosti uvědomí: „Toto by byla chyby, té je třeba se vyvarovat.“ Trvalá a opravdová věrnost Bohu je víc, než věrnost čemukoli jinému. Váleční veteráni, kteří bojovali na dobré straně, jsou hrdi na to, že mohli nasadit své síly i životy, přestože se jednalo o veliký risk. Zběhové si svou dezerci vyčítají. Zajistili si snadno bezpečí, ale mrzí je to. Celý křesťanský život je duchovním bojem. Platí zde totéž.