22. 2. 2014: Stolce sv. Petra

V evangeliu jsme slyšeli Ježíšův příslib daný sv. Petru. Tento příslib byl uskutečněn a tudíž i potvrzen až po Ježíšově zmrtvýchvstání, proto také rozhovory, které následovaly u Cézareje („jdi mi z očí“) nejsou žádným zrušením příslibu Petrova primátu. „Boží zaslíbení jsou trvalá“ říká Písmo, proto ani Pán Ježíš neodvolává to, co právě řekl, ale je ve svém rozhodnutí stálý.

Petr má po nanebevstoupení Páně zastupovat Ježíše Krista v řízení církve. Dostává jméno „Petr“, což znamená skála. Jméno v biblické tradici vyjadřuje mj. základní charakteristiku a poslání. Zde by se mohl někdo ptát: Cožpak není řečeno o Ježíši Kristu, že on je jediným základem, na kterém církev stojí, a že nikdo nemůže položit jiný základ? Proč potom on sám říká Petrovi: „TY jsi Skála a na té Skále zbuduji svou církev“? Podobně jako kněžství novozákonních biskupů a kněží není v rozporu s jediným novozákonním kněžstvím Ježíše Krista, ale je pouze účastí na něm, tak také zde: Petrův úkol a úřad není v rozporu s úřadem Ježíše Krista – jediné hlavy církve, ale pouze účastí na něm.

Protože sv. Petr zemřel jakožto římský biskup, jsou jeho nástupci římští biskupové. Primát římského biskupa se odvozuje z toho, že je nástupcem sv. Petra. Ne z nějakých politických důvodů vzhledem k někdejšímu postavení města Říma. Kdyby tehdy Petr zemřel jako biskup Antiochie, byl by papežem antiochijský biskup navzdory tomu, že hlavním městem byl Řím. Proto také nemá smysl znepokojovat se pochybnostmi o pravosti nějakých dokumentů císaře Konstantina. Papežův primát není udělen císařem Konstantinem, ale vychází z nástupnictví sv. Petra.

Jednou ze základních služeb a povinností papeže je utvrzovat věřící v čistotě víry. V průběhu dějin křesťanství se sice vyskytly skupiny, které se oddělily od jednoty s papežem a přesto si udržely čistou víru. Ale jenom nakrátko. Během dvou třech generací ji ztratily, někdy již během první generace. Pán Ježíš nedělá zbytečnosti. Když v Petrovi ustanovil papežství jako oporu víry, pak je to potřebné. Proto, pokud nám záleží na pravdivém poznávání Boha skrze víru, kvůli Bohu samotnému setrváváme v jednotě s římským papežem.

Bez ohledu na velikost Božích zaslíbení a Boží pomoci zůstává papež člověkem – i se svou lidskou hříšností. Někdy jsou papežské chyby viditelnější a závažnější, jindy méně. Zajímavé je, že těžkosti spojené s výkonem papežství vznikaly právě v dobách, kdy se lidé za papeže méně modlili. A tak zde vedle povinnosti papeže vůči nám zůstává také povinnost nás vůči papeži. Dnešní den je výbornou příležitostí, abychom se spojili v modlitbě za současného papeže Františka a vyprošovali mu Boží pomoc a ochranu v jeho službě církvi. Nejen, aby dobře hlásal a vedl Boží lid, ale také, aby jeho hlásání bylo dobře vykládáno a chápáno, aby vše sloužilo k Boží oslavě.