22. 1. 2014: Mk 3, 1-6

Pán Ježíš se během svého působení vícekrát setkává s bezcharakterností a zatvrzelostí. Už na začátku dnešního evangelia čteme, že na něho číhali. Takto přímý člověk nejedná. Když jim vysvětlí, jak se věci mají, nechtěli to přijmout. Charakterní člověk naopak přijme, když je mu vysvětlen jeho omyl. Nejenom, že vysvětlení nepřijali, ale ještě se zákeřně domlouvají, jak Ježíše zničit.

Všimněme si, jak Pán Ježíš ve všech takovýchto situacích jedná. Pokud ho totiž křesťan následuje, i z tohoto si má brát příklad. Někdy mlčí, někdy trpělivě dál vysvětluje. Někdy reaguje potichu, někdy rázně. Ale nikdy nikoho neurazil, i když si možná řekneme: „Ale zasloužili by si to.“ Nikdy jimi nepohrdal, i když si možná někdo řekne: „Copak si bezcharakterní člověk zaslouží naši úctu?“ Vždycky se snaží pomoci i takovémuto člověku. My navíc nemůžeme o nikom říct, že se už nemůže změnit. To my lidé nejsme schopni posoudit. A i když podle všeho byl Jidáš zatvrzelý až do konce, přesto ani jím Pán Ježíš nepohrdl. Podívejme se, jak oslovil Jidáše v Getsemanské zahradě a jak s ním mluvil…