21. 1. 2015: Středa druhého týdne v mezibobí: Mk 3, 1-6

Při uzdravení člověka s ochrnulou rukou nás překvapuje jednání přítomných farizeů, jejich zákeřnost i připravenost raději se spojit s herodiány, než přijmout Ježíše Krista a jeho učení. Ještě zajímavěji vše vypadá, když si připomeneme, že farizeismus ze ze všech tehdejších židovských náboženských směrů blížil učení našeho Pána nejvíce, zatímco herodiáni byli stylem svého života velmi vzdáleni. O této zákeřnosti a bezcharakternosti jsme uvažovali minulý rok (srov. zde: 22. 1. 2014).  Dnes se spíše zamysleme, proč vůbec tuto zprávu v evangeliu čteme nebo obecně, proč se v Bibli setkáváme s negativními informacemi.

Bible, i když používá různé literární druhy, na což je třeba při výkladu brát zřetel, je knihou realistickou. A je-li skutečností, že se ve světě i v životě každého z nás setkáváme s nějakými negativy, Bible může popisovat věci pouze tak, jak jsou, tedy i s těmito negativy. Nemůže vytvářet dojem, jako by už vše bylo v pořádku, jak se v některých rádoby evangelikálních společenstvích říká a dělá.

Dalším důvodem, proč v ní nacházíme zprávy o špatném chování lidí, je varování: Vidíš, že je to špatné, dávej si pozor, abys někdy nejednal stejně.

Nakonec zmiňme ještě třetí důvod, a sice nepřímou zprávu o Božím milosrdenství. Čteme o chybách a poklescích lidí, ale Písmo svaté jako celek svědčí o Božím zájmu o člověka; o tom, že nás ani po spáchání nějakého hříchu Pán Bůh neopouští, ale je připraven nám odpustit, jako je připraven odpustit těm, o nichž čteme.