20. 8. 2014: Sv. Bernard z Clairvaux

O svatém Bernardovi by se dalo říci hodně. Mohli bychom zmínit jeho vliv na reformu řeholního života a potažmo reformu celé církve; mohli bychom zmínit jeho rozsáhlou teologickou práci a posílení mariánské úcty u věřících; mohli bychom zmínit také jeho organizační schopnosti, které dobře využil. Z Bernardova díla čerpáme dodnes.

V tuto chvíli se podívejme na jednu ménědůležitou, avšak nyní aktuální oblast jeho života: Sv. Bernard byl velikým mírotvůrcem a usmiřovatelem mnoha znepřátelených stran. Přesto víme, že podporoval jednu spravedlivou válku. A tak si můžeme připomenout, jak tomu vlastně je s tolerováním přiměřené spravedlivé války, nebo s tolerováním zla obecně.

Někteří lidé v těchto souvislostech mluví o tzv. volbě menšího zla. Takto nelze mluvit. Ve skutečnosti nikdy žádné zlo volit nemůžeme, ani to „menší“. Zlo můžeme pouze za jistých okolností tolerovat a připustit.

Jsou to ty případy, kdy se jedná 1) o jedinou možnost, 2) jak zabránit ještě většímu zlu nebo škodě, které by bez této tolerance zcela jistě nastaly. Dobře je to vidět na příkladu nežádoucích účinků léků: Představme si například nějakou smrtelnou chorobu, kterou lze léčit jedině jistým lékem, po kterém vznikne vyrážka. Tu musíme tolerovat a lék přijmout, jinak by došlo k úmrtí v důsledku choroby. A tak je to také v ostatních případech, kdy tolerujeme nějaké zlo. To není „volba menšího zla (nežádoucích účinků)“. To je pouze připuštění těchto nežádoucích účinků.

V žádném případě se nesmí jednat o toleranci osobního hříchu jakožto vědomého a dobrovolného porušení Božího přikázání. Jedná se spíše o toleranci pouhých – řekli bychom – vnějších zel.

Člověk by měl vždycky zkoumat, jestli neexistuje ještě nějaká třetí možnost, aby se zlo vůbec tolerovat nemuselo. Často totiž existuje, jenom není na první pohled zřejmá anebo je nepohodlná. Pokud existuje, je třeba ji využít.