17. 1. 2014: Svatý Antonín Veliký

Život svatého Antonína je příkladem vytrvalého duchovního boje. V tomto boji se jedná o to, jestli zůstaneme Bohu věrni, nebo ne. Pán Ježíš na jednom místě říká: „Kdo vytrvá až do konce, bude spasen.“ Tím, kdo nám nepřeje spásu, je ďábel. Proto nám klade různé překážky a nástrahy, abychom duchovní boj vzdali a nebyli spaseni. Co je podstatou duchovního boje? Jak již bylo naznačeno, je to boj o věrnost Bohu. Bohu jsme věrni tehdy, když se mu svým životem nevzdalujeme, ale přibližujeme. Stručně řečeno, Bohu jsme věrni, když nehřešíme, a naopak nevěrni, když hřešíme. A tak duchovní boj je bojem proti všem druhům pokušení ke hříchu a bojem o konání dobra. Tento boj bojuje každý člověk. Kdyby si v nějaké bitvě vojáci řekli: „Už jsme bojovali dost dlouho, už to stačí.“ a přestali by, víme, jak by vše dopadlo. Bitvu musí dovést do konce. Tak i naše duchovní bitva musí být vedena až do konce života. Když si bude voják připadat sám a opuštěn od velení, nebojování pro něho bude mít katastrofální důsledek. Když si v duchovním boji budeme připadat opuštěni od Boha, nebojování bude mít katastrofální důsledek. V křesťanském životě, v oné duchovní bitvě, totiž nastávají okamžiky, kdy člověk pociťuje takovou opuštěnost. Svatý Antonín měl tyto stavy dlouhá léta. Ale vytrval a v boji s pokušeními zvítězil. Když bylo po všem, ptá se: „Pane, kde jsi celou dobu byl?“ A dostává odpověď: „U tebe.“ Pocit opuštěnosti od Boha je pouze pocitem. Nezbývá, než navzdory tomu jít dál, tak jako když na člověka jdoucím tmou tunelu padne bezradnost a tíseň, má jedinou doporučeníhodnou možnost: jít dál. Jít dál a snažit se až do konce. Navzdory všem pocitům, právě v těchto okamžicích je nám Bůh nejblíže, sám nás nese a nabízí svou pomoc.