16. 5. 2014: Svatý Jan Nepomucký

Dnes si připomínáme jednoho z patronů naší země, sv. Jana Nepomuckého. Pro náš kraj má význam i tím, že zde strávil část svého života.

Sv. Jan je mučedníkem. Důvodů jeho smrti je několik, obvykle se uvádí věrnost zpovědnímu tajemství. Při bližším historickém zkoumání zjistíme, že hlavním důvodem byla věrnost během církevně-státních sporů. Jako generální vikář stál na straně arcibiskupa hájícího práva církve před nepřející a závidějící světskou mocí. Proto se také v dnešní době můžeme na sv. Jana obracet s prosbou o přímluvu. Spravedlnosti si cenil více, než přízně krále. Nezalekl se žádných hrozeb ani smrti.

V tuto chvíli se ale podívejme na jinou oblast jeho života. Úřad, který zastával, vyžadoval mnoho času věnovaného ne-duchovním záležitostem. A i když všechny své povinnosti svědomitě plnil, zbyl mu čas také na duchovní život, dokonce i na to, čemu se říká lidová zbožnost. S podobným jevem se setkáváme u mnoha světců. V době celkového shonu, kdy jedním z nejčastějších výroků dokonce i vůči našim nejbližším je: „Teď nemám čas.“, vidíme příklad světce, který si svůj čas dokázal uspořádat tak, aby zvládal obojí. Někdo by mohl říct: „Ale vždyť i plněním ne-duchovních povinností sloužíme Pánu Bohu.“ To je pravda, ale nestačí to. Přímá služba (nebo zcela obecně: přímá činnost) má mít – až na výjimky – přednost před tou nepřímou.

Modlitba Otče náš trvá asi patnáct vteřin. Modlitba Zdrávas Maria přes deset. Že by si někdo během dne nenašel ani půl minuty? Podstatou modlitby však není nějaké odříkávání textů. Modlitba je bojem, je prací, je zápasem. Je setkáním. Je naplněním přirozených i nadpřirozených tužeb a dispozicí člověka. V modlitbě jde o vše. Podstatou modlitby je povznesení mysli k Pánu Bohu – k tomu, který je, ne k jakémusi neurčitému tzv. duchovnu. Pokud se odmítáme modlit, odmítáme setkání s Pánem Bohem. Pokud odmítáme setkání s někým, odmítáme jeho samotného.

Kéž je nám zbožnost sv. Jana Nepomuckého příkladem. Zbožnost totiž není nějakým změkčilým – jak někteří říkají „pámbíčkářením“. Zbožnost je tím, co dalo sv. Janovi sílu neohroženě stát před rozhněvaným králem a vytrvat, sílu obětovat i svůj život a přijmout mučednickou korunu.