15. 6. 2014: Slavnost Nejsvětější Trojice

Dnešní slavnost navazuje na tu, kterou jsme slavili minulý týden. Připomínáme si Boží trojjedinost, kdy Otec, Syn a Duch Svatý je jediný Bůh. To neznamená, že bychom jindy trojjediného Boha neuctívali, ale znamená to, že dnes uvažujeme o trojjedinosti více.

Nejdříve se ale zastavme úplně jinde. Jak vypadá Pyrenejský poloostrov? Mám v demokratické společnosti „právo“ a „svobodu“ tvrdit, že vypadá jako Ilálie? (v tomto přirovnání neřešíme otázku pojmenování, ale samotných pojmenovaných skutečností). Tvrdit to mohu jen v tom smyslu, že mi pak nehrozí žádný postih. Ale takové tvrzení rozhodně není pravdivé, a proto v tomto smyslu takto mluvit nemohu. Nemohu, ani kdyby přišel někdo další a řekl: „Tak už se nehádejte, buďte tolerantní a každý ať si věří, čemu chce: ty si věř, že Itálie vypadá jako Španělsko, a ty si věř naopak – hlavně, že něčemu věříš…“ Vidíte, jaký nesmysl (opakuji: nejde zde o pojmenování). Přesto dokonce i mnozí křesťané jsou ochotni tento nesmyslný princip přijímat, když dojde řeč na Pána Boha. Nikoli. Podoba a tvar poloostrovů zde byly před námi a nezávislé na nás, my je můžeme pouze poznávat a poznané přijímat. Podobně, když se jedná o víru. Vírou mohu poznávat pouze skutečnosti, které jsou samy o sobě a na mé vlastní víře nezávislé. Víra není výroba, že bychom si utvořili nějakou osobní představu duchovna. Víra je odpověď na to, co zde je. Jedná se o přijetí objektivní reality.

Bůh je takový, jaký je. Bez ohledu na víru či nevíru jedince; bez ohledu, jestli o něm má někdo pokřivenou představu, nebo ne.  Je-li Bůh – sám o sobě – trojjediný, pak uvěřit v pravého Boha znamená uvěřit v Trojjediného. Proto starozákonní židé implicitně vyznávali Trojici: Věřili v toho, který je, a ten, který je, je trojjediný. Proto také domorodci na vzdálených ostrovech věřící v pravého Boha věří implicitně v Trojici. Stejně tak ta negramotná babička v islámských zemích. Ale když např. nějaký muslimský učenec s plným vědomím odmítne Trojici, pak to, čemu říká „Alláh“ není skutečný Bůh, ale jen jeho vlastní představa a přání. „Kdo odmítá Syna, nemá ani Otce“, protože v Synovi se lidstvu Otec definitivně sdělil.

A jako se co do bytí liší skutečný Pyrenejský poloostrov od nějaké představy „Pyrenejského poloostrova“ v podobě boty, tak se analogicky liší představa b(B)oha od Boha skutečného. A jako Pyrenejský poloostrov v podobě boty neexistuje, ale ten skutečný Pyrenejský poloostrov existuje, tak také ten b(B)ůh v lidské představě sám o sobě neexistuje, zatímco jedině pravý Bůh Trojjediný je. Jemu buď čest a sláva navěky.