14. 1. 2014: Mk 1, 21-28

Pán Ježíš nenechává zlého ducha, aby ústy posedlého vyznával, kým Ježíš je. Podobně svatý Pavel nesouhlasil s tím, když zlý duch ústy posedlé ženy křičel, že lidé mají uvěřit evangeliu, aby byli spaseni. Na jiném místě ale svatý Pavel rozebírá různou motivaci hlasatelů evangelia a říká, že ať už je jakákoli, hlavně že se hlásá. Není v tom rozpor? Není, protože hlásání evangelia s málo dokonalou motivací nemá žádný negativní dopad na posluchače, ale jen pozitivní. Zatímco naslouchání zlému duchu má negativní – až katastrofální dopad, i kdyby ten zlý říkal cokoliv, třeba věci samy o sobě dobré. Zde nejde pouze o to, co se říká. Ďábel je nazýván otcem lži. Klame a tím dostává člověka pod svůj vliv. Kdyby klamal pouze mluvením nepravdy, časem by nikoho neoklamal a nezískal. Proto záludně mísí pravdu s nepravdou, a teprve v konečném důsledku dojde k oklamání. Dočasně pomůže (např. nějaké mimopřirozené uzdravení u tzv. léčitelů), ale nakonec člověka tělesně možná uzdraveného získá zcela pro sebe. Člověk, který se mu vydá, ztratí věčnost. Proto ani Pán Ježíš v dnešním evangeliu, ani sv. Pavel v popisovaném příběhu nechtějí, aby zlý duch cokoli říkal, aby mu lidé jakkoli naslouchali. Evangelium – radostná Boží zvěst – nepotřebuje žádné potvrzení od zlého ducha, od ďábla, nepotřebuje pro své šíření jeho „pomoc“. Známe to z běžného života: Kolik lidí se nabízí, že nějak pomohou – a skutečně pomohou – nakonec ale člověka oberou a ten je pak na tom ještě hůře než by byl bez té „pomoci“. V duchovním životě to platí stejně.

Odtud se dostáváme na obecnější rovinu. Svatá Terezie z Avily říká: „Bůh stačí.“ Tak jako evangelium nepotřebuje žádnou dočasnou pomoc Zlého, protože v konečném důsledku by stejně posluchačům z evangelia nic nezbylo (srov. podobenství o zrní na kraji cesty), tak také v žádné jiné oblasti nepotřebujeme dočasnou pomoc Zlého, protože v konečném důsledku bude všechno ještě horší, než by bylo bez té „pomoci“. Dobré věci užíváme a využíváme, nakolik nám pomohou k věčnému životu. Ďábel naopak závidí člověku možnost spásy a když naoko pomůže, nakonec to vede k mnohem většímu ublížení, k věčnému zavržení.

A tak se svatou Terezií vyznejme: „Bůh stačí.“ Slovy žalmisty vyznejme: „Pouze ty jsi mým Pánem.“ Spolu se svatým Pavlem si uvědomme velikost Boží dobroty: „Jak by nám spolu s ním(Kristem) nedal také všechno ostatní?“ Nic nemějme se Zlým, ale obnovme své křestní rozhodnutí: „Zříkám se zlého ducha, všeho, co působí (i to dočasně a zdánlivě dobré); všeho, čím se pyšní. A věřím, co Pán Ježíš k věření předal“ a také touto vírou chci patřit pouze a zcela Bohu. On ať je oslaven.