12. 4. 2015: Neděle Božího milosrdenství

Ještě před zavedením svátku Božího milosrdenství mohli křesťané v dnešní den na celou tuto tématiku myslet. Liturgické texty, ale i zakončení velikonočního oktávu k tomu přímo vybízí.

Když se říká, že je člověk stvořen k Božímu obrazu, znamená to pro nás, že se máme stále víc a více svému nedostižnému vzoru, Pánu Bohu samotnému, připodobňovat. Věříme a vyznáváme, že Bůh je milosrdný. Zaznívá nám biblický výrok: „Bůh odpustil vám, proto odpouštějte i vy.“ Sami se tedy máme stávat stále milosrdnějšími.

Jak máme odpouštět? Jako otec v podobenství o marnotratném synu. Vychází maximálně vstříc atd., ale zároveň očekává uznání chyby a lítost toho, kdo se proti němu provinil. Zde se však lidé setkávají s jistým úskalím: Očekávání lítosti může být výmluvou nebo pláštíkem přikrývajícím neochotu k odpuštění. Snadno se to pozná, když provinilec nečekaně svou lítost projeví. Ten, kdo má odpustit, je najednou zaskočen. Je potřeba, aby každý zkoumal, zda je ochoten odpouštět, jako sám o odpuštění žádá.

Pomocí mohou být následující úvahy: Kolik už Pán Bůh odpustil nám; jak často je ochoten odpouštět každému z nás, a my bychom dělali nějaké drahoty, když sami máme odpustit? Za jakou cenu nám Bůh odpouští (oběť Pána Ježíše na kříži), a my bychom neměli snést nějakou nepříjemnost či nechuť spojenou s odpouštěním? Sami chceme, aby nám bylo odpouštěno, kdykoli se obrátíme; nebylo by spravedlivé, abychom byli připraveni odpustit, kdykoli se obrátí ten, kdo se provinil proti nám? Atd. Všechny tyto úvahy mají jako společný jmenovatel výše uvedený citát: „Bůh odpustil vám, proto odpouštějte i vy.“ Velikou pomocí je také modlitba za ty, kteřrí se proti nám nějak provinili, anebo obecně: přát jim dobro. S takovýmto postojem se odpouští mnohem snadněji.

Před rokem a půl jsme se na tomto místě společně zamýšleli, na co je třeba klást důraz. Tehdy zde zazněly dva body: Eucharistie a úcta k ní a svátost smíření, svatá zpověď. Dnes zde zaznívá další téma: milosrdenství. Všechna tři spolu souvisí a mají vztah k velikonočním událostem, přičemž dnes završujeme velikonoční oktáv. Velikonoční radost v praxi se projeví také tím, že znovudoceníme a hlouběji pronikneme tato témata. Ať jako první křesťané velikonocemi skutečně žijeme. Kéž se nám to s Boží pomocí daří.