12. 2. 2014: Mk 7, 14-23

V rámci starozákonních předobrazů nacházíme také zakázané pokrmy, které byly považovány za nečisté. V dnešním evangeliu čteme, že to napříště neplatí. „Dovršení Zákona“ spočívá také v tomto. Svatý Pavel říká, že vše stvořené je stvořené Bohem, a proto se může jíst – i když náležitě a s díkůvzdáním.

Přesto máme postní dny, přesto se v pátek nejí maso. Jak obojí skloubit? Odpověď dává následující případ: Když by si někdo v pátek myslel, že je čtvrtek, a snědl by maso, přestože v pátek jí maso, hříchu se nedopouští. Když by naopak ve čtvrtek myslel, že je pátek, a s tímto snědl maso, hříchu se dopouští. Problém není v jídle (v masu). A tím se liší naše postní praxe od starozákonních „nečistých pokrmů“.

Při půstu jde o to, abychom se celí (nejen vnitřně, ale i tělesně) připojili k utrpení Ježíše Krista v jeho vykupitelské oběti. A jako smrt na kříži byla nepříjemná, tak si také my v pátek, v den jeho smrti, odříkáme něco příjemného. A tak při pátečním půstu netvrdíme, že by bylo maso rituálně nečisté, ale cvičíme se v kázni a sebeovládání, abychom obnovili smýšlení „nežijeme sobě a svému břichu, ale žijeme pro Boha.“