11. 5. 2014: 4. neděle velikonoční – neděle Dobrého Pastýře

V rámci velikonoční doby se v některých liturgických tradicích slaví „neděle Dobrého Pastýře“. Po svém zmrtvýchvstání shromažďuje Pán Ježíš své učedníky, kteří se v souvislosti s jeho odsouzením rozprchli jako ovce. – Srov.: „Vy všichni se dnes nade mnou pohoršíte, neboť je psáno: ,Budu bít pastýře, a rozprchnou se ovce stáda.´ Po svém vzkříšení však…“

Přirovnání k pastýři a ovcím zní v dnešní době odlišně, než tehdy. Když se dnes řekne „ovce“, zpravidla si představíme anonymní dav, který se nechá manipulovat masmédii. Dav, který si myslí, že je svobodný a uvažuje svobodně, ale ve skutečnosti uvažuje právě tak a pouze tak, jak si přejí jiní, o kterých ani neví. V dřívějších dobách přirovnání k pastýři a ovcím vyznívalo jinak, a právě tak ho máme chápat také v pastoraci: Pastýř chránil své stádce (které měl rád), chránil ho často před šelmami, které by ovce roztrhaly a sežraly. Vodil své stádce na dobrou pastvu. Souhrnně řečeno: Pastýř byl potřebný a staral se, aby ovce mohly žít. Tento obraz je použit pro popis vztahu mezi Pánem Ježíšem Kristem – Pastýřem, a církví – stádcem. Před svým nanebevstoupením svěřil svůj pastýřský úkol apoštolům, jejichž nástupci jsou biskupové a kněží. Proto i když má každý právo myslet si, co by měli biskupové a kněží dělat, jedno je jisté: Měli by plnit pastýřskou službu – starat se, aby „ovce“(v dřívějším smyslu slova) mohly duchovně žít. Měli by plnit svou základní kněžskou službu, kterou je smiřovat hříšné lidstvo s Pánem Bohem. Odtud by se také měly odvíjet všechny požadavky věřících na kněze.

Někdo ale řekne: „Jaké smíření? Vždyť já (už) žádné hříchy nemám.“ Takovéto úvahy svědčí o jediné věci. Kdo takto mluví, pouze své hříchy nevidí, ale má je. Kromě Pána Ježíše a Panny Marie jsme hříšní všichni. Pokud si někdo myslí, že žádné hříchy nemá, je nejvyšší čas být vůči sobě více pravdivý a více sebekritický. Pak také zbyde méně času a chuti kritizovat ostatní. Dobře je to vidět na příkladu nemocných lidí. Když si nemocný uvědomí vážnost svého stavu, neřeší, jestli ten druhý je nemocný více nebo méně. Ale sobě i druhému přeje uzdravení. Rozhodně ho však kvůli jeho nemoci nekritizuje. Když si člověk uvědomí svou hříšnost, neřeší, jestli někdo jiný je hříšný více nebo méně. Sobě i jemu přeje odpuštění hříchů, rozhodně ho však nekritizuje.

Úkolem pastýře bylo také vytvářet soulad v celém stádci. Byl pastýřem pro všechny ovce. Vykrmenější ovce si nemohly nárokovat větší pozornost, naopak, právě ty zraněné a slabé potřebovaly větší pozornost a péči. Zamysleme se, prosím, co toto přirovnání znamená pro pastoraci ve farnosti. Vždyť i sám Pán Ježíš říká: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky.“