10. 8. 2014: 19. neděle v mezidobí A: Mt 14,22-33

Liturgické texty dnešní neděle ukazují dva postoje člověka tváří v tvář Pánu Bohu. Na jedné straně je to strach a bázeň, na druhé pokojná radost z přijetí. Po prvním hříchu dostal člověk z Boha strach. A zatímco již tehdy zazněla první radostná zvěst o vykoupení, celé dějiny lidstva jsou tímto strachem prostoupené. Došlo k záměně mezi úctou a strachem. A nejenom to. Strach brání ve vyjítí vstříc Bohu. Lidé se bojí, že jakmile mu řeknou své celoživotní „ano“, začnou se jim dít zlé věci apod. Je zde ďábelský klam, kdy nám ďábel nepřeje radost z Boží blízkosti. Jedná se o klam, kdy nám Pán Bůh není představen takový, jaký je: milující Otec.

Podobně apoštolové nepoznali v člověku, který k nim kráčel po moři, Pána Ježíše, ale mysleli si, že je to přízrak, a začali křičet. Teprve když překonali tento strach a přijali ho na loď, i ten vítr se utišil a nastal klid a pokoj. Tak také člověk po prvním hříchu poněkud zmatený potřebuje překonat strach z přijetí Pána Boha; potřebuje se tím strachem nějak probojovat a přijmout. Teprve potom nastane opravdový klid a pokoj a vyřeší se i to, co ho dosud ohrožovalo. Jinak v tom zůstane. Každý může zkoumat sám sebe, jaké obavy a strachy mu brání na cestě k Pánu Bohu, kdy si myslí, že jeho „ano“ přinese mnohem větší těžkosti, než v jakých se právě nachází. Navzdory nim je třeba jít, jinak neskončí.

Příběh ale pokračuje. Svatý Petr překonávající strach z údajného přízraku jde vstříc svému Pánu a také on kráčí po vodách. Jsou to ty vody, které jim jindy hrozily zaplavením loďky.
Takže když člověk překoná své pomýlené obavy z Pána Boha a vyjde mu vstříc, překoná i to, co ho jinak a skutečně ohrožuje. Stejně tak když apoštolové překonali svou pomýlenou obavu z blížícího se Ježíše Krista a přijali ho na loď, přestal vítr – ten vítr, který je předtím skutečně ohrožoval.