Svátost biřmování – Ducha svatého
Je to tzv. svátost dospělosti. Kdy je člověk dospělý? Podle zákona v 18 letech. Kdy je dospělým křesťan? Je to rozdílné. Věk tolik nerozhoduje, ale aby žil životem víry, naděje, lásky (někdo k tomu nedospěje ani ve stáří, jiný již brzy v dětství). Dospělost křesťanská se tedy nekryje s občanskou.
Příklad: Když odcházejí děti z domova do učení, na studium, otec si s nimi promluví, dá jim rady do života, sílu své zkušenosti. Je-li věřící, požehná je. Obdobně je tomu i při svátosti biřmování. Otec biskup (jako nástupce apoštolů) z příkazu Pána Ježíše chce se setkat s dětmi Božími, které se stávají dospělými, které mohou a budou již samostatně svědčit o víře mezi lidmi v různém prostředí, promlouvá k nim, dá jim sílu Boží (svátost Ducha sv.) tj. dary Boží, aby obstály dobře ve světě, často zlém a nepřátelském.
Biřmování (latinsky firmare = posilovati) ustanovil Pán Ježíš, když slíbil apoštolům a učedníkům: „Až přijde Duch sv., Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy… z mého vezme a zvěstuje vám.“ Jan 16,5-15. Po seslání Ducha sv. mluvili apoštolové silou Boží, různými jazyky. Nastala proměna apoštolů. Od té chvíle byli nebojácní, odvážní, stateční svědkové Krista. Apoštolové nejen křtili, ale udělovali i Ducha sv.: svátost biřmování, někdy i současně se křtem dospělých: Sk 2,39, 10,47, Sk 8,14-17, 19,1-7, Ef 1,13, Žid 6,2.
Svátost biřmování je trvalého charakteru a uděluje se jen jednou za život – uděluje svátostné znamení. Jako člověk dostává vyznamenání, diplom za zásluhy, řidičský průkaz až po zkouškách, tak i svátost biřmování obdrží křesťan až po úsilí života z víry i znalostí (zkouška dospělosti se nazývá confirmace u evangelíků).
Ježíš chce svátost udělit všem pokřtěným, ale je třeba, aby křesťan žil ze křtu svou vírou, nadějí a láskou. Kdo se snaží plnit Boží přikázání a je poučen o Ježíši Kristu, o svátosti biřmování. Kdo jde předem ke sv. zpovědi, sv. přijímání ten může přijmout tuto svátost. Je to svátost živých tj. musí být v milosti Boží posvěcující. Prakticky to znamená, že každý kdo chodí pravidelně do kostela by měl být biřmován. Nemá se nechat ladem nabízený dar Pána Ježíše (dary Ducha sv.). Není jistě tato svátost nutní ke spáse (i bez ní může být člověk spasen), ale křesťan potřebuje dary této svátosti pro svůj život i pro apoštolát života Božího, pro posvěcení celé církve.
Co dostává křesťan v této svátosti?
- Sílu k boji proti zlému pokušení a k neohroženému vyznání víry: „Kdo mne vyzná před lidmi…k tomu se přizná i Syn člověka až přijde ve slávě soudit…“ Mt 10,32-33. Symbol síly v Novém zákoně.
- Oheň lásky k Bohu a lidem, touhy po větší osobní svatosti (symbol lásky je oheň v Novém zákoně)
- Pokoj Boží v nás, abychom byli šiřiteli pokoje (symbol holubice pro pokoj Boží v Novém zákoně.
- Dary Ducha sv.: moudrosti, rozumu, rady, síly, umění, nábožnosti, bázně Boží.
- Další posvěcující milost k naplňování nadpřirozeného života v nás připodobňuje nás více Ježíši Kristu na jeho poslání kněžském, pastýřském, učitelském.
Je to vlastně svátost, která souvisí se křtem sv. – dovršuje křest sv. Jak se tato svátost uděluje?
Biskup při mši – po evangeliu promlouvá k biřmovancům (mohou být věkem od 14 let a výše), tito pak obnovují křestní slib, biskup vztahuje ruce a modlitbou vzývá Ducha sv., pak přistupuje k biřmovancům, na které znovu klade ruku, dělá posvěceným olejem- chrismatem – na čele křížek a říká: N. přijmi pečeť darů Ducha sv. Pokoj s tebou. Nakonec se modlí přímluvné modlitby za biřmovance a ti přistupují při mši ke sv. přijímání (mohou dnes přijímat pod obojí způsobou). Znamením svátosti je vkládání ruky biskupa a mazání olejem, slova jsou formou svátosti. Biřmovanci obdrží doklad o biřmování, na tomto je uvedeno i biřmovací jméno podle svatého, kterého si biřmovanec vybere za vzor, jméno kmotra, který může dnes být totožný s křestním (muž nebo žena/), kdo biřmování udělil.Jen kdo je biřmován, může přijmout svátost kněžství (někde je i svátost manželství vázána na to, zda-li byli snoubenci biřmováni, jinak se dává dispens).
Při křtu dospělého může s povolením biskupa biřmovat i farní kněz, rovněž kněz i bez povolení biskupa může biřmovat pokřtěného v nebezpečí smrti.
Opravdu si musíme uvědomit, že Pán Ježíš má radost z toho, že jsme pokřtěni, tedy Božími dětmi, ale chce abychom byli dokonalými, vyznamenanými pečetí Ducha sv., vždyť jistě větší sláva v nebi bude pro toho kdo tuto svátost přijal. „Ovoce Ducha je láska, radost, pokoj,shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost…“ Gal. 5,22-2.
Co je hřích proti Duchu sv.? Je to hlavně odpírání milosti Boží až do konce života a to tvrdošíjně a vědomě.