Zelený čtvrtek “ A „

Dnešní den slavíme památku Poslední večeře Pána Ježíše. Právě při této poslední večeři apoštolům i nám zanechal Ježíš Kristus projev lásky až do krajnost – tj. v míře největší. O jaký projev lásky se jednalo? Ježíš apoštolům i nám daroval z lásky nejvyšší sám sebe pod způsobami chleba a vína. Věděl totiž, že jen on má věčný život, jen on má pravou Boží lásku. A to vše nám chtěl dát v plnosti, proto nám daroval sám sebe. Apoštol Pavel to vyjádřil za všechny apoštoly i za nás když řekl: „Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.“ Mluví se hodně o transfuzi, o transplantaci a také se lidem aplikují. Toto vše pro záchranu a zachování života pozemského, biologického. Kdo daruje krev nebo kostní dřeň šči orgán jistě tím projevuje lásku k bližnímu. Avšak jen Ježíšova láska je až do krajnosti, protože pod způsobami chleba a vína nám Ježíš nedaruje z lásky jen něco ze sebe, ale sebe celého a se sebou Boží život, Boží lásku..Jsem rád, že křesťané si vždy cenili jako největší dar Pána Ježíše právě Večeři Páně, mši svatou, nejsvětější svátost oltářní a proto taky i kněze, který z pověření Pána Ježíše tuto nejvyšší lásku Ježíšovu zprostředkuje. I druhý vatikánský koncil tuto stálou křesťanskou víru potvrdil a ještě zdůraznil, že slavení mše sv. je vrcholem vší pastorační činnosti i zdrojem největšího posvěcení. Ježíš při poslední večeři vykonal ještě něco mimořádného. Umýval apoštolům nohy jak jsem o tom četl. Nejenže to byl skutek velké lásky k bližnímu a pokory, vždyť tehdy tuto službu konali buď sluhové nebo otroci, ale Ježíš v rozhovoru s Petrem nám odhaluje i hlubší duchovní smysl.  Ježíši jde o čistotu duše. Duše se nezašpiní prachem cest ani znečištěným ovzduším. Duše se neumyje tou nejlepší lázní ani speciálním mýdlem či šamponem.  Duše se zašpiní hříchy. A duši z lásky – té největší může a chce umýt, očistit Ježíš. Ježíš srovnává celkovou koupel s umýváním nohou. Zde Ježíš naznačil svátost křtu sv. a svátost pokání, smíření. Tyto svátosti jsou jakoby koupelí duše a lítost, vyznání hříchů přede mší či jiné mimosvátostné odpuštění hříchů lehkých je naznačeno v umývání nohou. Ježíš je nejenom plný Božího života a lásky, ale také zcela čistý a chce, aby ti kdo s ním budou mít podíl, kdo budou jeho přáteli byli jím očištěni a čistí. Nohy si člověk musí umývat denně. I lehké hříchy Ježíš chce odpouštět denně. Je přísloví: “ Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá.“ Ježíš chce, abychom i my mu byli čistotou, bezhříšností podobni. Křesťané i toto vše dobře v minulosti chápali, proto právě nejpozději na Zelený čtvrtek vyznávali své hříchy ve sv. zpovědi, aby měli s Ježíšem podíl na daru lásky – sv. příjímání. Ježíš  ještě mluvil o tom, aby si apoštolové navzájem umývali nohy podle jeho příkladu. Hlubší smysl je však duchovní: navzájem si máme odpouštět hříchy jak se o tom modlíme v Otče náš. “ Odpusť nám naše viny jako i my odpouštíme našim viníkům.“ To je předpoklad pro to, aby i Ježíš nám odpustil. Ježíš se ptal při poslední večeři apoštolů: „Chápete co jsem vám udělal? Byl bych rád, kdybyste si mohli kladně odpovědět i na moji závěrečnou otázku: Chápete co jsem vám touto promluvou chtěl říci?