Závěr občanského roku “ A „

28. 12. 2019

Dnes je poslední den v roce, je to 365. den a země zase obletěla kolem slunce. Chceme se dnes zamyslet nad pojmem času – o tomto velmi relativním pojmu. Jsou astronomické, světelné roky, jsou doby, které vědci na př. paleontologové počítají na miliony či miliardy let. Člověk a jeho dějiny se počítají na desetitisíce let. Je zde začátek dějin lidstva od narození Ježíše Krista a to je dnes 2019 let. V této historii lidstva je i každý z nás se svým darem času, to je let od Boha mu daných. Podle žalmisty je let člověka sedmdesát a je-li kdo při síle osmdesát, co nad to je je trápení a bolest. Kupodivu se dávný žalmista téměř shoduje s průměrným věkem lidí současnosti. Čas je to co má začátek a co má konec. Celý vesmír je ponořen do času, tedy do začátku a do konce. I my lidé máme svůj začátek a budeme mít svůj konec. Každý rok občanský má svůj začátek a konec, různá období v dějinách měla svůj začátek a konec na př. starověk, středověk, novověk. Doba prvotní církve končila smrtí posledního apoštola sv. Jana, ale i doba pronásledování církve za císařů římských měla svůj konec a to v r. 313 a právě sv. Silvestr byl prvním papežem ve svobodné době pro církev. Církev měla své začátky obrodných procesů na př. benediktinského nebo cisterciáckého hnutí. Jelikož Ježíš dal svým učedníkům světlo své pravdy pro konečný cíl člověka a světa tj. pro spásu člověka a pro novou zemi a nové nebe, proto věřící se snaží vždy o nový začátek. Každý večer je konec jednoho dne, kdy vřící nedokonalosti a hříchy odevzdávají Božímu milosrdenství a za dobré skutky vděčně děkují a druhý den začínají znovu. Každý advent či vánoce jsou pro věřící vždy novým začátkem, kdy se znovu snaží otevírat se milosti od Ježíše. Každý ukončený rok je příležitostí zamyslet se a dát si nová předsevzetí pro novou cestu novým rokem s Ježíšovou pravdou a Božím životem. Na konci letošního roku se chceme zamyslet jak jsme žili s církví církevní rok: vánoce, velikonoce, dobu svatodušní. Jak často jsme přijímali svaté svátosti, zpověď, přijímání. Jak jsme uměli spojit život každodenních povinností s duchovním životem, kdo a co bylo pro nás nejdůležitější během celého roku? Jednou bude pro nás jako pro sv. Silvestra konec našeho života, budou nám snad zbývat hodiny. Budeme si moci jako sv. Silvestr dát do poslední závěti dvě slova : k a t o l í k   a  v y z n a v a č ?  Sv. Silvestra žil ještě jako kněz v době pronásledování, musel ledacos vytrpět a pak ve svobodné době zase mnoho pro Boží království vykonal, na př. nechal vystavět chrámy v Římě, obhajoval víru proti nesprávným názorům ariánů, donatistů atd. A co my? Být katolíkem podle jména by bylo málo. Katolík to je životní program, život sám, vyznavač tj. svědek o životě evangelia druhým lidem. A Ježíš, který nám dal nový začátek života a křtu je i naším dobrým koncem, proto se modleme: Ježíši tobě chci žít, v tobě chci i umírat. Amen.