Svátek sv. Jana Nepomuckého ve velikonoční době 16.5. “ A

Protože jsme slavili minulý týden svátek svatého Jana Nepomuckého, patrona naší země, chtěl bych věnovat tuto nedělní úvahu právě jemu v souvislosti s dnešním Božím slovem. Celé čtení z listu sv. Petra o utrpení snášeném pro Ježíše Krista, které nejen není ostudou, ale naopak radostí a štěstím, můžeme vztáhnout na sv. Jana Nepomuckého, který po mnohém utrpení došel mučednické smrti utopením a to v r. 1393. V evangeliu Pán Ježíš chválí všechny ty, kteří uvěřili a to také platí o sv. Janu Nepomuckém. Víra Jana se zrodila nejprve od jeho rodičů, manželů Velfínových, později byla rozvíjena od učitelů – řeholníků – cisterciáků v blízkém klášteře a pak na bohovědném studiu v Praze a v Italii. Svou víru stále živil a upevňoval jako farář u sv. Havla v Praze nebo jako kazatel v chrámě u Panny Marie před Týnem nebo jako kanovník u sv. Víta. Jen o muži víry se mohlo říkat, že jeho kázání byla plná vroucnosti i horlivosti a že mohla být srovnávána s tehdy věhlasnými kazateli u P.Marie před Týnem Janem Milíčem z Kroměříže nebo Konrádem Waldhauserem. Pravděpodobně byla kázání sv. Jana Nepomuckého i mariánsky zaměřena, neboť víme o Janu Nepomuckém, že byl Panně Marii z dětství zavázán za mimořádné uzdravení a proto zůstával ctitelem Panny Marie, takže i v předtuše svého utrpení a mučednické smrti zajel do Staré Boleslavi pro pomoc Panny Marie k Paladiu země české. Podle dnešního Božího slova, víra se také projevuje ve svědectví křesťanského života, zejména ve svědectví trpělivého snášení protivenství a utrpení po vzoru Pána Ježíše. I Ježíš řekl: “ Nevěříte-li mým slovům, věřte mým skutkům.“ Na víru Jana Nepomuckého působil kromě příkladu křesťanského života jeho rodičů, kněží a řeholníků cisterciáků, zejména také příklad arcibiskupů Jana Očka z Vlašimi a Jana z Jenštejna. Že byl i Jan Nepomucký vzorem křesťanského života svědčí to, že byl v oblibě u lidí – farníků, zejména byl vyhledáván jako zpovědník, dokonce manželka krále Václava IV. Žofie si ho vybrala za zpovědníka a také za příkladný život víry kněze byl vybrán arcibiskupem za rektora, později za notáře a generálního vikáře celé Pražské arcidiecése. Tak jako Pán Ježíš musel snášet různé urážky a utrpení nejen od lidí nevěřících, ale i věřících, hlavně farizejů a zákoníků, stejně i Jan Nepomucký od mnohých, kteří sice nesli jméno křesťana a dokonce měli církevní tituly a přece nebyl křesťany podle života a skutků. Byl to dokonce i král Václav IV. a někteří královi milci, duchovní osoby Sigmund Huler a Hynek Pluh z Rabštejna. Tito našli v Janovi věrného naplňovatele učení a odkazu Pána Ježíše, zejména to, že je třeba více poslouchat Boha než lidi ve věcech víry a mravů. Jan pak našel u těchto a jim podobných nesmiřitelné odpůrce, kteří jen čekali na záminku jak by se mohli Janovi pomstít. A kdo hledá pomstu ten ji vždy brzy najde podle příslovi: “ Kdo chce psa bít ten si hůl najde.“ Zejména král Václav IV. našel dvě rozhodné příčiny a to vyzvědět  od Jana z čeho se u něho zpovídá jeho žena Žofie a pak, že Jan Nepomucký jako generální vikář v nepřítomnosti arcibiskupa schválil volbu nového opata kláštera Kladrubského Olena, ale král by býval tam rádi viděl svého oblíbence Hulera. A tak došlo k zatčení Jana Nepomuckého, k jeho mučení, kterého se osobně zúčastnil i král Václav IV., nakonec došlo k utopení Jana ve Vltavě. Že Jan Nepomucký byl věrný ve víře, že byl v utrpení trpělivý a statečný, svědčí o tom že byl mužem modlitby. Každý křesťan i Jan Nepomucký svědectvím křesťanského života oslavuje jméno Ježíšovo a vydává svědectví, že víra je něco životodárného a posilujícího pro život a pro utrpení za pravdu a spravedlnosti. I v našem kostele máme sochu sv. Jana Nepomuckého, vzývejme ho proto i my, abychom byli také křesťany věrnými a spravedlivými a uměli vydávat svědectví Ježíši slovem a příkladem. Amen.