Slavnost Nanebevzetí Panny Marie “ B „

6. 08. 2018

Církev podle starobylé tradice zasvěcuje kostely svatým patronům a do oltáře vkládá ostatky svatých. I když nejvíce kostelů je zasvěceno Panně Marii, zejména Panně Marii Nanebevzaté, není žádný ostatek této světice uložen do oltáře, protože Panna Maria jako nanebevzatá i s tělem nezanechala zde na zemi žádné tělesné ostatky. V kostelech zasvěcených Panně Marii jsou spíše obrazy znázorňující apoštoly stojící u prázdného hrobu P.Marie a Maria vystupuje za doprovodu andělů do nebe a vzhlíží k nebi za Pánem Ježíšem. Snad 15 či 20 roků žila ještě Panna Maria na této zemi po nanebevstoupení Pána Ježíše. Byla uprostřed apoštolů a učedníků a byla svěřena do péče sv. Jana. Žila snad zčásti v Jeruzalémě, zčásti v Efesu. Její srdce však dlelo nejvíce u Pána Ježíše, aby se tak na ní naplnilo: “ Kde je váš poklad tam bude také vaše srdce.“ Proto Panna Maria ráda navštěvovala místa, kde Ježíš učil, konal zázraky, trpěl, vstal z mrtvých, vystoupil do nebe. Kromě toho Maria rozjímala o Ježíšových slovech, o naplněných proroctvích, prožívala radostnou zvěst o Ježíšovi, evangelium církve ať ústní či písemné, prožívala šíření církve za hranice Palestiny misijní činností apoštolů. Zakoušela, že Pán Ježíš s Duchem svatým vedou mladou církev, podle slov příslibu:“ A já jsem s vámi až do skonání světa.“ Maria ovšem stále více toužila po odchodu z tohoto světa. Podle staré tradice smrt ji přišel oznámit opět archanděl Gabriel. Maria pak zavolala apoštoly, učedníky a loučila se s nimi jako jejich matka, odporoučela je svému Synu a slíbila jim, že je bude z nebe provázet přímluvou a pomocí. Apoštolové jí za vše s dojetím děkovali a byli by raději kdyby mezi nimi i nadále zůstala. Podle téže tradice smrt Marie byla krásná, klidná a šťastná. Podle duchovních spisovatelů v okamžiku odchodu z tohoto světa přišli Marii vstříc andělé, svatí a Pán Ježíš jí řekl při podávání posledního sv. přijímání na zemi“ “ Přijmi na poslední cestu totéž tělo, které jsi mi darovala.“ smrt Panny Marie nebyla způsobena nemocí, stářím, ale velkou láskou k Pánu Ježíše. Bylo to jakési usnutí, proto i nejstarší liturgická vzpomínka se nazývala : Blažené usnutí Panny Marie. Maria jako přeed tím Pán Ježíš nakonec řekla: “ V ruce tvé Bože odporoučím svou duši i své tělo“ – a blaženě umřela. Naplnilo se slovo Pána Ježíše: “ Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal “ ( Jan 17,24 ). Dle starobylé tradice sv. Tomáš nebyl při pohřbu Panny Marie a když přišel chtěl alespoň vidět tělo Panny Marie v hrobě. Po otevření skalního hrobu, byl zjištěn prázdý hrob, ve kterém byla plátna a vůně po růžích. Panna Maria, podle naší víry, obdržela proměněné, oslavené tělo se stejnými vlastnostmi jako vzkříšené tělo Pána Ježíše: její tělo nepodhléha utrpení, nemoci, smrti,, zákonům biologickým , prostoru a času, je krásné a jasné. Panna Maria se podílí v nebi na blaženosti, která spočívá v patření na Boha tak je je a podílí se na poznání všeho stvořeného včetně všech tajemství. V blaženosti Panny Marie je zahrnuta i největší láska, štěstí a krása: „Co oko nevidělo, ucho lidské neslyšelo, na mysl lidskou nevstoupilo, To Bůh připravil těm, kteří ho milují.“ ( 1 Kor 2,9 ). Věříme, že stupeň nebeské blaženosti má Panna Maria největší ze všech lidí, proto je královnou všech svatých. Krásu nebe i radost a štěstí ukazuje Maria vw svých zjeveních což nám také dodává radostnou naději v očekávání vlastní slávy. I my děti Panny Marie chceme být tam, kde je ona a i ona che abchom byli u ní, Proto nám všem Maria vzkazuje z nebe: Věřte nejen v Boha, ale i Bohu, že splní všecna svá zaslíbení, staňte se i vy živým svatostánkem, když budete přijímat svatý chléb z nebe, o kterém Ježíš řekl “ kdo jí mé tělo nezemře navěky, má v sobě život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“ Panno Maria královno posvátního růžence, královno nanebevzatá § oroduj za nás. Amen.