9. neděle v mezidobí “ A “ katechetická X

Dnešní katechetická promluva se týká svobody a vychází z Dt.11,18-28 a Mt 7,21-27. A) svoboda a odpovědnost. B) zneužití svobody. C) rozhodnutí pro Boha přináší jistotu a věrnost.                                                                                                                   Dnešní slovo Boží z 5. knihy Mojžíšovy i z evangelia sv. Matouše pojednává o lidských skutcích. Jenom člověk je obdařen nejen rozumem, ale také svobodnou vůlí jak říká Katechismus církve a proto může konat lidské skutky. Mojžíš slibuje požehnání, když věřící bude ve svobodě následovat příkazy Hospodina Boha a naopak kletbu, když Božími příkazy pohrdne.  Také Pán Ježíš žádá, aby k víře věřící přidal naplnění vůle Boží tj. plnění učení Pána Ježíše. Na příkladu stavby domu Pán Ježíš ukazuje dvojí výsledek: kdo jedná podle učení Ježíše je pevný jako dům na skále, kdo naopak nejedná podle učení Ježíše je jako dům na písku, který se lehce zřítí. Právo na svobodné mluvení a jednání je zakotveno nejen v božím zákoně, ale i v listině základních lidských práv. Dosti se mluví o nedodržování základních lidských práv v některých zemích. Být svobodný neznamená mluvit a dělat cokoliv – nesmí se jednat v rozporu s láskou k druhým lidem, jednotlivcům nebo společenství. Svobodné jednání je vědomě – dobrovolné jednání. Toto jednání může být narušeno špatným úmyslem, např. dát někomu nějaký dar, aby mě lidé chválili. Nebo zaviněnou neznalostí např. kdo má znát předpisy dopravní, ale z neznalosti způsobí dopravní nehodu. Kdo ve svobodě jedná hříšně zneužívá svobody jak proti Božímu zákonu tak často i proti lidskému zákonu a musí nést následky svých činů. Svobod dítěte Božího – křesťana – je v tom, že za pomoci Božího daru – milosti – je křesťan schopen varovat se hříchů, případně hříchy co nejdříve lítostí odkládat a růst v dobrých skutcích, ctnostech. To byla a je cesta všech svatých mužů a žen. To co jsme slyšeli v čtení a v evangeliu jsou zásadní postoje lidské svobody pro dobro nebo pro zlo. Posuzovat lidské skutky u jednotlivých lidí je však velmi složité, proto Pán Ježíš nás vybízí, abychom druhé lidi nesoudili, tím méně odsuzovali. Sv. Augustin vyslovil krásnou větu: “ Zlo – hřích u nějakého člověka máme odsoudit ne však člověka“. My často nevidíme jakou dědičnou náklonnost si člověk přinesl, z jakého prostředí pochází, jak byl vychován, zda netrpí dušení i skrytou nemocí nebo jiným neduhem. I kněz ve zpovědnici musí zjišťovat překážky svobody člověka, zda šlo opravdu o vědomý hřích: např. zjišťuje, nebyl-li přinucen vykonat zlý skutek, zda ho nevykonal ze strachu nebo pod vlivem vášně, návyku, zda netrpí psychickou nemocí. Takový člověk je více či méně omluven ze svého nedobrého jednání, někdy zcela zproštěn viny. Jsou polehčující i přitěžující okolnosti našeho jednání. Postavme svůj život na Ježíši a jeho učení a budeme opravdu lidmi svobodnými podle sv. Pavla: “ To je ta svoboda, ke které nás osvobodil Kristus.“  Gal 5,1