32. neděle v mezidobí “ C „

Dnešní hlavní myšlenkou Božího slova bylo vzkříšení z mrtvých a nebe, což je příhodné pro dobu po slavnosti Všech svatých a Památky věrných zemřelých. Zároveň v tomto měsíci slavíme sv. Martina a sv. Anežky České se kterými budeme srovnávat toto téma. Sv. Martin žijící ve 4 století již jako chlapec dosud nepokřtěný si oblíbil nedělní slavení památky smrti a vzkříšení Pána a pro Anežku žijící ve 13. století to bylo samozřejmostí zúčastňovat se slavení smrti a vzkříšení Pána Ježíše v kterého pevně věřila a kterého vroucně milovala. Pro celou církev byla neděle dnem Páně, aktualisovanými velikonocemi, slavením tajemství smrti a vzkříšení Pána Ježíše. A tak to konáme až do dnešních dnů. Nejvzácnějším dnem v týdnu má být pro nás neděle, kdy nejenom si připomínáme smrt a vzkříšení Pána Ježíše, ale také obnovujeme tuto víru a učíme se s Ježíšem ukřižovaným a vzkříšeným setkávat ve víře a lásce. Na příklad zvolání Pán s vámi – i s tebou, není jenom zdvořilostní oslovení, ale přiznání se k víře, že Pán Ježíše sice neviditelně, ale zázračně je s námi přítomen jako vzkříšený Pán. Při proměňování si zase uvědomujeme a živě prožíváme Ježíšovu vykupitelskou smrt na kříži a následně vyjadřujeme svou víru slovy: “ tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme, na tvůj příchod čekáme Pane Ježíši Kriste.“ Sv. Anežka Česká byla z rodu přemyslovského – tedy i sv. Ludmily, sv. Václava, ale jejími příbuznými byli i sv.Hedvika, sv. Alžběta. Tito věřící křesťané žili i umírali vírou ve vzkříšení a život věčný. Svůj život proto zaměřili tak, že na první místo kladli království nebeské, Ježíše Krista ať už žili v manželství jako sv. Alžběta, Hedvika nebo Ludmila anebo ve svobodném stavu jako Anežka, Václav. Také v dnešní době by bylo třeba, aby vědomí nejdůležitější hodnoty pro křesťana bylo království nebeské, Ježíš Kristus, vzkříšení a život věčný a to bylo vštěpováno do mysli a srdcí dětí od útlého dětství, aby život křesťana měl inspiraci pro nový Boží život zde na zemi. Na rozdíl od farizejů a saduceů z dnešního evangelia, sv. Anežka i sv. Martin dobře věděli, že v nebi  nebude pokračování pozemského pouze biologického života, že tam nebude třeba manželství v té formě jako zde na zemi, ale že tam budou nové vztahy řádu Boží lásky všech členů rodiny Božích synů a dcer – v oslaveném, vzkříšeném, produchovnělém těle, proto pro Anežku i Martina bylo daleko cennější zřeknout se již zde na zemi manželství a v dokonalé čistotě a plné lásce k Pánu Ježíši a bližním ukázat světu, že učení Ježíše není jen teorie, ale praxe, nový život možný jen v síle toho, který toto učení dává – Ježíše pro nás ukřižovaného a vzkříšeného. Jistěže v církvi byli a budou ti křesťané v naprosté většině, kteří se žení a vdávají – tak i v dnešní době kdy je asi 2 miliardy křesťanů, je pouze asi 1 milion těch žen a mužů, kteří se zřekli manželství pro království nebeské. Ti všichni však ukazují na budoucí skutečnosti nebeského království, kde se lidé už nebudou ženit a vdávat. Rovněž množství svatých a světic před sv. Václavem a po něm až do konce světa vydávají svědectví mučednictví, čímž také radikálně dosvědčují víru ve vzkříšení a život věčný.Jak však učí 2. Vatikánský koncil, ke svatosti života jsou povoláni všichni věřící, i když nejsou jako Anežka řeholníci nebo jako sv. Martin biskupem, ale žijí v obyčejném životě v manželství, v různých zaměstnáních a povoláních občanských. Ovšem tyto světské obory i manželství se snaží naplňovat duchem Pána Ježíše, jeho evangeliem. Takoví křesťané pak lidem nevěřícím ukazují slovy sv. Pavla “ šířku, délku, výšku i hloubku Kristovy lásky“, která už zde na zemi vytváří začátek nebeského prostředí. Věřící křesťané, i když věří pevně ve vlastní vzkříšení a život věčný, neutíkají ze světa, ale jednají podobně jako sv. Martin, který když ve vysokém věku byl těžce nemocen a cítil blížící se smrt, prosil Boha a Ježíše Krista, bude-li ještě zde na zemi druhým lidem k prospěchu rád bude dále žít, jinak raději bude tam, kde uvidí Pána Ježíše tváří v tvář. Je známá dávná předpověď o Anežce České, o které se dosud neví, kde je její hrob, protože v tehdejších válečných dobách byla pohřbena tajně a ve spěchu, až se najde hrob Anežky v českých zemích, nastane pokoj a štěstí Boží.  Zatím se hrob nenalezl, ale první krok k nalezení Anežky byl učiněn tím, že byla svatořečena, tedy že se nalezl její duch, duch víry v život věčný a vzkříšení. Doufejme, že se najdou i její tělesné ostatky a dojde ještě k většímu pokoji a štěstí v našem národě především v oblasti víry a mravů což tě sv. Anežko vroucně prosíme. Amen.