28. neděle v mezidobí “ A “ katechetická VII

V této katechetické promluvě se budeme zabývat katolickou církví: a) co znamená katolická, b) kdo patří do katolické církve, c) církev a nekřesťané.                                                                                                                                                                                 Lidé jako občané jsou členy státu a za tím účelem mají občanský průkaz. Křesťané jsou navíc členy Božího lidu – církve a za tím účelem mají křestní list. Název církev je z řeckého slova kyriaké — kyrie – Pán tj. že křesťan náleží Pánu Ježíši Kristu. V latinském slově pro církev ecclesia je obsaženo společenství povolaných. Ve vyznání víry se modlíme: věřím v jednu, svatou, katolickou a apoštolskou církev. Chceme si dnes vysvětlit co znamená katolická, jinak říkáme také všeobecná:                  1) znamená to, že je v církvi přítomen Ježíš Kristus a je hlavou těla církve ( Ef 1,22-23). 2) je určena pro všechny lidi na celém světě ze všech světadílů ( Mt 28,19 ). Katolicita církve je ve všech místních církvích: v diecésích, ve farnostech. Farnosti jsou totiž spojeny se svým biskupem v diecési jako nástupcem apoštolů a a prostřednictvím biskupa jsou spojeny s Římským biskupem – papežem – nástupcem sv.Petra. Každá farnost tedy reprezentuje katolickou církev. Katolická církev není mimo nás, ale je zde v této farnosti a my věřící jsme zde jsme katolickou církví. Farnosti jsou spojeny mezi sebou ve vikariátním obvodu např. zde je lounský obvod. Diecése jsou zase prostřednictvím svých biskupů spojeny v tzv. biskupských  konferencích, které komunikují s Římským ústředím o důležitých otázkách. Katolická církev je zde na zemi, aby všichni lidé byli spaseni skrze Ježíše Krista, jediného prostředníka. Být v katolické církvi plně na to nestačí mít křestní list, být jenom matrikovým členem, ale je třeba být živým členem církve – podílet se na spojení s Pánem Ježíšem Kristem tj. přicházet do kostela, modlit se, přijímat svátosti atd. Do katolické církve patří již katechumen tj. ten, kdo se připravuje vážně na přijetí svatého křtu. Dejme si otázku: A cé křesťané jiných církví? 2. Vatikánský koncil v konstituci Světlo národů č. 15 říká, že církev katolická je z mnoha důvodů spojena s těmito křesťany jiných církví, i když nezachovávají spojení s Petrovým nástupcem: přijali však svatý křest, někde i další svátosti, mají v úctě Písmo sv., věří v Nejsvětější Trojici, modlí se soukromě i společně. A co věřící nekřesťané? I o nich vypovídá 2. Vatikánský koncil v konstituci Světlo národů č. 16, že různými způsoby jsou zaměřeni k Božímu lidu církvi – jde především o Židovský národ, o muslimy. “ Věčné spásy mohou dosáhnout všichni, kdo bez vlastní viny neznají Kristovo evangelium a jeho církev, hledají však upřímně Boha a snaží se plnit jeho vůli podle svého svědomí.“A u lidí nevěřících si církev cení všeho dobrého a pravdivého jako dar od Boha a jako přípravu na evangelium. Z uvedeného důvodu je třeba, aby církev katolická stále hlásala světu evangelium a to slovem a příkladem života. Pro mě osobně jsou tyto výpovědi naší katolické víry důkazem velkého Božího milosrdenství a lásky ke všem lidem na rozdíl od omezených a sobeckých slibů různých sekt, které slibují spásu jen malému množství svých členů. Bůh však chce prostřednictvím katolické církve spasit všechny lidi tak jak to stojí v Písmu svatém.