23. neděle v mezidobí “ B „

Když jsme slyšeli dnešní evangelium o hluchoněmém člověku asi jsme si vzpomněli na znakovou řeč, kterou televize ČT 2 doprovází zprávy a některé pořady. Obdivujeme hbitost tlumočníků do znakové řeči a zároveň si říkáme, že asi musí být u nás hodně hluchoněmých lidí, možná že více než v době Pána Ježíše, protože i tato nemoc bude ovlivněna vedle dědičnosti i vlivem ekologické devastace. Jsme rádi, že Ježíš uzdravil tohoto hluchoněmého, ale víme že Ježíš neuzdravil všechny nemoci. Uzdravoval zázračně jenom některé, aby lidé lehčeji uvěřili v jeho božství a abychom se v nemoci naučili vidět zlo, které nepochází od Boha, ale z hříšného stavu lidí po dědičném hříchu. Zlo nemoci má člověk, podle Ježíšova příkladu, překonávat nejenom lékařsky, ale také trpělivostí, vzájemnou pomocí a láskyplnou službou a toto spojit s modlitbou. Jak je to vyjádřeno v listě sv. Pavla: “ Neste břemena jeden druhého a tak naplníte zákon Kristův.“ Proto se Kristova církev, po vzoru Pána Ježíše, od samého začátku ujímala nemocných a trpících. Muži a ženy v církvi poznávali nezištnou Boží lásku – agape – a začali se věnovat stálé službě nemocným na př. i slepým a hluchoněmým. Jistě i služba znakovým písmem je službou lásky těmto postiženým lidem. Kdo totiž normálně slyší a mluví si ani neuvědomuje jaký má velký dar a co je to za utrpení pro člověka hluchoněmého. My lidé jsme totiž jediní tvorové, kteří jsme schopni vzájemného dialogu, který se v lidských vztazích projevuje nejvíce tím, že spolu mluvíme, že si navzájem nasloucháme. Ne nadarmo se říká o mladých lidech, kteří se mají rádi, že spolu “ mluví „. I v předmanželské katechezi říkám snoubencům, že láska se projevuje mimo jiné i tím jak jeden druhému umíme naslouchat a jeden pro druhého máme čas k rozhovoru. A i když víme, že také platí přísloví “ mluviti stříbro, mlčeti zlato“ je to hlavně proto, že všechny smysly tedy i sluch a řeč se mohou zneužít ke zlému, ke hříchu, proto je třeba tyto smysly ovládat silou vůle. Pán Ježíš však svým zázračným uzdravením hluchoněmého a zejména tím, že užil slovo “ effata “ tj. otevři se, chtěl nám lidem ukázat ještě hlubší skutečnost. Že totiž člověk má od Boha smysly, tedy i sluch a řeč, aby jimi mohl naslouchat Božímu slovu, aby řečí mohl sám nebo ve společenství s druhými mluvit s Bohem, aby ho oslavoval, prosil ho, děkoval mu a to jak slovy modlitby nebo i zpěvem. Ježíš na hluchoněmého vložil své ruce, aby ukázal že z něho vyšla síla dobra a lásky Boží, která má sílu vítězit nad zlem. Chceme si tedy při tomto uzdravení hluchoněmého uvědomit, že je to také předobraz duchovní hluchoty a němoty. Mnozí lidé mají sice dobrý sluch, ale nic neslyší a slyšet nechtějí o Bohu, o Ježíši Kristu, o hodnotách náboženských a duchovních. Pán Ježíš o takových lidech říká, že “ mají uši, ale neslyší“. Totéž platí o řeči. Mnozí lidé mohou dobře mluvit a namluví toho až příliš každý den, ale jen nic Božího z jejich úst nevyjde, spíše naopak protináboženského a rouhavého, Boha urážejícího. Možná, že to platí někdy i o nás křesťanech, že málo mluvíme s Pánem v modlitbě, že málo mluvíme mezi sebou o Božím zákoně, o Božích hodnotách, o otázkách víry a mravů na pr. v rodině, mezi manžely. Často se ptám rodičů, zda-li se nahlas spolu s dětmi modlí, zda-li dětem čtou nejen pohádky, ale také biblické příběhy nebo životopisy svatých – a dostávám zápornou odpověď s různými omluvnými důvody. Jak by bylo třeba, aby Ježíš i na tyto lidi duchovně hluchoněmé, i na nás křesťany duchovně nedoslýchavé vložil své ruce a pronesl slovo “ effata “ – otevři se! Otevři se pro Boží hodnoty ! Bohudíky – mnozí křesťané se otevírají Božím hodnotám, hodnotám Ježíšova evangelia. Vytvářejí se na př. modlitební společenství, společenství k četbě, naslouchání a rozjímání slova Písma svatého. Ježíš i rukama kněží dnes vkládá ruce na hlavu nově pokřtěných, na hlavu těch, kteří vyznali své hříchy ve sv. zpovědi, na hlavu biřmovanců či při svátosti pomazání nemocných, svátosti kněžství, aby všichni tito se otevřeli pro nový život, pro nový svět, pro nové hodnoty, totiž pro hodnoty Boží. Panna Maria, jejíž narození si připomeneme 8. září, je nám všem vzorem: ráda naslouchala slovům Písma svatého i slovům svého syna Ježíše Krista a z jejích úst vycházela dobrá slova lásky, pomoci a modlitby. Napodobme Pannu Marii a modleme se: Pane Ježíši ať jsme vděčni za dar sluchu a řeči, ale ať je užíváme vždy podle vůle Boží k dobru ve vztahu k lidem i ve vztahu k Bohu. A budeme-li se stávat hluchoněmými duchovně, vlož na nás Pane své ruce a řekni i nám slovo “ effata “ – otevři se. Amen