19. neděle v mezidobí “ B „

24. 07. 2018

I dnešní evangelium pokračuje v evangeliu sv. Jana. Ukazuje nám, že mnozí lidé tehdy viděli v Ježíši jen člověka.  Copak to není Ježíš, syn tesařův? Známe přece jeho otce i matku.“ I dnes se najde mnoho lidí, kteří v Ježíši vidí jen člověka: někteří člověka ušlechtilého, lidumila, humanistu, náboženského vůdce a zakladatele, ale vše mimořádné, zázračné v Ježíšových slovech a skutcích se snaží vysvětlovat jen rozumově, aby v Ježíši nezůstala ani stopa božského. Jiní lidé dokonce, bohužel, nejenom pokládají Ježíše za člověka, ale dokonce za člověka extrémního, psychicky i jinak nenormálního a jeho osobě proto přičítají naprosté ztroskotání a neúspěch, což prý vyvrcholilo jeho smrtí na kříži. Příkladem nám může být film o Ježíši “ Poslední pokušení Ježíše Krisa“. Ježíš nám v dnešním evangeliu k našemu úžasu poodhaluje jiný a nový aspekt božské víry a to slovy: “ Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mne poslal.“ Víra je tedy podle Ježíše dar nebeského Otce tj. milost víry. Pouhým rozumem tedy není možno žádnému člověku uvěřit v Ježíše jako Božího Syna. Naskýtá se otázka: Mohou vůbec všichni lidé uvěřit a být spaseni? Na to je jednoznačná odpověď: ANO. Bůh si totiž přeje spasit všechny lidi, protože je stvořil pro spásu. “ To je vůle Boží, aby všichni lidé byli spaseni a došli k poznání pravdy.“ (1 Tim 2,4 ). Bůh opravdu dává všem lidem dostatek darů milosti k víře a k životu věčnému. Odpověď na otázku proč tedy mnozí lidé tehdy i dnes nepřijímají pravou víru v Ježíše jako Božího Syna a tím spásu je jediná: Vina je jen na straně lidí na př. v jejich tvrdosti srdce, pýše rozumu, ve spoutanosti nezřízenými vášněmi, v zaslepenosti majetku, slávě a moci. Ježíš dostatečně v jiných částech evangelia přesně odkrývá podstatu odpírání víry člověkem. Všichni lidé, kteří přijali milost víry a v Ježíši přijali Božího Syna mohou jednoznačně dosvědčit, že si jsou vědomi víry jako daru Božího, že jejich víra se stala novou životní orientací, novým životním principem, za který jsou vděčni jako za největší dar. že přes tajemství, která tato víra obsahuje mají naprostou jistotu té nejlepší volby, kterou učinili. Nemusí to být jenom svatí, kteří tuto zkušenost víry dosvědčují, ale stejně tak i dnešní věřící křesťané, zvláště mladí, kteří se otevřeli víre. Některé výpovědi můžeme číst i v Katolickém týdeníku v části “ mé zkušenosti s Bohem.“ Pravá víra v Ježíše Krista jako Božího Syna se projevuje hlavně tím, že věřící touží být co nejvíce spojen s tím, ve kterého uvěřil a kterého miluje. Jestliže Ježíš dává sebe hlavně ve sv. přijímání pod způsobou chleba pak věřící usiluje Ježíše jako chléb z nebe přijímat a to co nejčastěji. Proto již věřící děti jsou vedeny k prohlubování víry a lásky k Pánu Ježíši v náboženské přípravě, aby mohly prvně přistoupit ke sv. přijímání. I dospělí věřící se mají vždy snažit, aby překážky v duši ať už ve víře nebo v mravním životě co nejdříve odstranili a svou pravou víru dotvrdili častým přijímáním Ježíše jako chleba z nebe. Nynější církev se vrací důsledně k praksi prvotní církve a přeje si, aby všichni věřící co nejčastěji přijímali Tělo Kristovo. Ježíšův chléb z nebe totiž proměňuje věřící ke stále většímu připodobnění se k proměněnému Ježíši Kristu, činí je stále více Božími dětmi, duchovnějšími a svatými jak si to Ježíš přeje: „“Buďte dokonalí, svatí jako váš nebeský Otec. “ Že se lidé proměňují i v přirozené rovině je každému z nás zřejmé, vždyť až příliš rychle probíhá proměna dítěte v dospělého a pak dospělý velmi rychle se proměňuje v člověka starého. Lidé se však mění i intelektuálně podle stupně přijatých vědomostí a zkušeností. Ještě viditelnější je záporná proměna člověka a to zlozvykem alkoholu, kouření, drogami, sexuální závislostí – tímto se často stávají lidé troskami. Naproti tomu ti věřící, kteří pravidelně přijímají chléb z nebe se proměňují v Ježíše Krista, v lidi důstojné obrazu Božímu, čísté, šťastné a radostné, opravdově žijící život jako poslání lásky Boží. Proto i 2. Vatikánský koncil si přeje, aby věřící chápali chléb z nebe – Tělo Kristovo nejen jako cíl víry na zemi, ale i jako zdroj všeho posvěcení a z toto důvodu i ostatní svátosti na př. křest, manželství jsou zaměřeny na svátost Těla Kristova. Chceme-li proměňovat svět kolem nás a to dokonce i dělat máme, pak ale se musíme nechat nejprve proměňovat sami Ježíšovým pokrmem z nebe. Pane Ježíši ty nabízíš nový věčný život ve svém nebeském chlebě, ať rádi a často přijímáme tvůj chléb života, aby naše duše měla život a naše země byla více Božím královstvím – královstvím života a lásky Boží. Amen.