14. neděle v mezidobí „B „- svátost manželství – katechetická

14. 06. 2021

Bez Ježíšova mysteria paschalis – velikonočního tajemství – by nebylo ani setkání svátostné s Kristem vzkříšeným, nebyly by ani svátosti církve. Ježíš je však Vzkříšený a Slavný vítěz nad smrtí a zlem hříchu a proto platí: “ Kde jsou dva nebo tři ve jménu mém jsem uprostřed nich.“                                                                         Svátost manželství je jako i svátost kněžství určena pro druhé – má společenskou funkci. Povolání k manželství je Bohem daná nejpřirozenější cestou, kterou již Bůh ve Starém zákoně určil pro lidi jako muže a ženu: “ Není dobré člověku samotnému….proto opustí muž otce i matku a přilne ke své manželce a oba budou jedním tělem.“ ( Gen.2,18 ) “ Rozplozujte se a naplňte zemi a podmaňte si ji….“ (  Gen.1,28 ) Podvojnost člověka – jako muž a žena – jako Boží stvoření je označena Bohem v Bibli jako velmi dobré, je to Bohem chtěná skutečnost a tvoří jednotu člověka v oblasti tělesně – duševně – duchovní. V tomto svazku muže a ženy nachází člověk plnost svého lidství a plní také poslání Boží: udržování rodu, vzájemné pomoci a tvoří základní rodinnou buňku společnosti.                                           Ježíš toto manželství – od Boha dané a dobré – ještě povýšil na svátost. Chtěl, aby zářilo ještě větším Božím posvěcením, milostí, aby se zde uskutečňovalo setkávání Boha s člověkem. Kde toto povýšení manželství Ježíš projevil?                                                                                                                                                                     1) Posvětil svou přítomností svatebčany na svatbě v Káně Galilejské ( Jan 2,1 – 11 )                                                                                                                                                   2) Farizeům odpovídá na otázku rozvodu: „…z toho plyne, že už nejsou dva, ale jedno tělo, proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj.“ ( Mt 5,32 )                                       3) Sv. Pavel učí v listě Efesanům 5,32: “ Toto tajemství je velké a říkám ho v ohledu na Krista a církev  – muž je hlavou ženy jako Kristus je hlavou církve…., muž má milovat svou ženu jako Kristus miloval svou církev.“                                                                                                                                                                                                  Křesťanské manželství má mít vyšší hodnotu, je svátostí. Jako Kristus posvěcuje a obětuje se za církev tak manželé se mají posvěcovat a obětovat a vést jeden druhého tam kam vede Kristus církev – do nebeského domova. Kdo tedy může přijmout svátost manželství?                                                                                                    1) Dva věřící katolíci, mu a žena, vyjímečně s povolením biskupa může být jedna strana katolická a druhá nekatolická nebo bez víry ( věřící pak posvěcuje nevěřícího podle sv. Pavla.                                                                                                                                                                                                                                                       2)  Ve vzájemné známosti roste jejich vzájemná láska a poznají se, zda-li mohou přijmout závazek společného života. Po zasnoubení vykonají na farním úřadě snubni zápis, aby si  uvědomili, e svátost manželská vyžaduje nerozlučitelnost, jedinost  a je za účelem založení rodiny ( celý život si pomáhat a posvěcovat se )          3) V našich zemích musí ohlásil svatbu také na obecním úřadě, že budou mít svatbu v kostele a jediný obřad přijímá jako svátost manželství v kostele. Podstatou svátosti je, že snoubenci si před 2 svědky a knězem ( zástupcem církve ) a Pánem Bohem podáním rukou a slovy slíbí lásku, úctu a věrnost na celý život a takto si sami udělují tuto svátost -tj. dostávají do Ježíše Krista milost, sílu, aby plnili společenství růstu v lásce, vzájemné pomoci, porozumění, odpuštění, výchovy, překonávání bolestí a utrpení, aby vedli k rozvoji ducha i těla, stále se zdokonalovali v ctnostech a tak oslavovali Boha.                                                                                Církev svátost manželství zkrášlila krásnými modlitbami, zejména po 2. Vatikánském koncilu jsou nové modlitby za manžele, čte se Boží slovo, žalm, světí se prsteny – znamení věrnosti a nerozlučitelnosti, kněz žehná novomanželům na jejich cestu. Je dobře přijímá-li se tato svátost při mši sv. a se svatým přijímáním – pod obojí způsobou.                                                                                                                                                                                                                                                                   Svátost manželství je svátostí živých a proto je předpoklad, aby snoubenci nejprve přijali svátost smíření – pokání. Aby svátost mohla trvale působit je třeba, aby manželé žili v milosti posvěcující ( odstraňovali hříchy lítostí nebo sv.zpovědí). 2. Vatikánský koncil se věnoval velmi manželům: manželství je pokládáno za církev v malém, koncil učí o povolání manželů ke svatosti. Kněží mají mít úctu k manželství a mají pomáhat mladým manželům v duchovních potřebách, při výchově dětí a žádá od manželů uvědomělé rodičovství, aby přijímali dítě jako dar Boží. Také papežové a to jak svatý Jan Pavel II. tak i současný František se věnovali manželství. Manželství má být svatý svazek postavený na vysoký stupeň, má to být přebývání Boha s lidmi. Žádná svátost se nemůže udělovat bez víry. Jestliže je v našich farnostech udělováno málo svátostí manželství pak to svědčí také o krizi víry mladých lidí. A přece jen svátostné manželství je schopno vytvořit z manželství místo štěstí a radosti v křesťanské zodpovědnosti a pravé lásky a oběti.